HISTORICKÝ VÝVOJ KARATE
Dějiny karate nejsou pouze historií jednoho úzce vymezeného stylu boje beze zbraně, který pochází z ostrova Okinawa. Jsou jedním z aspektů vývoje člověka, ve kterém hrál boj o život klíčovou úlohu. První záznamy o technických detailech boje dvou mužů jsou prakticky stejně staré jako nejstarší záznamy o jiných stránkách života lidí.
![]() |
Vznik karate je opředen velkým množstvím legend, jako například touto autentickou příhodou, která měla dát vznik modernímu karate. Je to legenda o Bodhidharmovi, dvacátém osmém buddhistickém patriarchovi, který přišel z Indie na území Číny v 6. století n.l.(čínská podoba budhidharmova jména je Ta-Mo, Japonci ho nazývají Daruma Taiši). Legenda praví, že někdy začátkem 6.stol. n.l. přišel z Indie do Číny (údajně na pozvání císaře Vu-ti ) indický mnich, patriarcha Bodhidharma, aby vyučoval buddhimus. Protože však nebyl spokojený s názory na buddhismus, se kterými se setkal na císařském dvoře, usadil se v klášteře Shaolin-su, na území dnešní jihočínské provincie Honan. Tady však zjistil, že místním mnichům by vyhovovalo spíše něco jednoduchého než komplikované učení klasického buddhismu, a tak zavedl novou, zjednodušenou formu učení, známou pod japonským označením Zen-buddhismus (čínsky čan, v sanskrtu dhyana). Slovo zen označuje meditaci, kontemplaci, která tvoří kostru a hlavní metodu celého učení. Když Bodhidharma zjistil, jak špatnou tělesnou kondici mají jeho žáci, předepsal jim svérázný druh cvičení, které je podle některých autorů už hotovým bojovým uměním (které si přinesl z Indie), podle jiných zase něčím, co vytvořil Bodhidharma sám. Shaolinský klášter se tak stal kolébkou čuan-fa. Na kolik je tato historka pravdivá, se neví. Všechny její části jsou přinejmenším těžko dokazatelné.
GISHIN FUNAKOSHI
Je zcela nemožné věnovat se historii Karate bez vzpomínky na zakladatele moderního Karate Gishina Funakoshiho.
Gishin Funakoshi se narodil roku 1868 na Okina wě ( o kres Yamaka Wa-Cho) jako syn samurajské rodiny tehdejší nižší úřednické třídy, která podporovala ortodoxní zachovávání tradic. Funakoshi jako předčasně narozené dítě slabé konstituce, o jehož zdraví se rodiče báli, byl dán na vychování k rodičům své matky, kde začal navštěvovat základní školu a spřátelil se s jedním spolužákem. Toto přátelství pozměnilo celý jeho život, neboť jeho spolužák byl synem jednoho z největších Okinawských odborníků v umění Karate Jasucune Azata. Mistr Azato přijal malého Funakoshiho za svého žáka, který zůstal odkazu svého mistra i jeho přítele Itosu věrný po zbytek svého života.
![]() |
Ve svých dvaceti letech, v roce 1888, se stal Funakoshi učitelem. Tuto profesi vykonával třicet let. V roce 1902 vedl demonstraci Karate ve škole Naha před školním komisařem panem Shintario Ogawou, jehož zpráva z této události přiměla ministerstvo kultury v Tokyu k zavedení Karate jako součást učebního plánu na okinawských školách. Pro tento účel zavedl mistr Itosu Pin-an/Heian kata. Funakoshi pak mohl veřejně vyučovat Karate až do roku 1918, kdy požádal o uvolňění z výuky ve školství. V té době už patřil k uznávaným odborníkům v bojových uměních. V roce 1916 uspořádal demonstraci Karate v Kyotu a rovněž se zúčastnil demonstrace Karate před japonským princem Hirohito, která se uskutečnila v roce 1921 u příležitosti princovy návštěvy Okinawy. V roce 1922 byl Gishin Funakoshi vyslán Okinawa shobu kai (společenstvím bojových umění) do Tokya na přehlídku bojových umění, kterou organizovalo japonské ministerstvo kultury. Nikdo netušil, že tato cesta se stane cestou bez návratu. ve svém dobrovolném azylu věnoval tehdy 53-letý mistr zbytek svého života šíření Karate v Japonsku. Po krátké době si získal Gichin Funakoshi uznání mnohých mistrů japonského Budo, mezi jinými také legendárního Jigoro Kano (zakladateli Juda), který se stal jeho blízkým přítelem. Kano umožnil Funakoshimu zahájit výuku Karate v jeho dojo. Od Jigoro Kana převzal Funakoshi systém technických stupňů kyu a dan. Po velkých finančních potížích, kdy mistr přes den vydělával peníze příležitostnou prací a večer učil své první žáky, založil v roce 1924 první klub Karate-do při Kieo universitě. V roce 1927 vyučoval již na více jak deseti universitách.
![]() |
V roce 1936 byla dokončena výstavba prvního karatistického dojo v Tokyu, kam byl Funakoshi uveden svými žáky jako první učitel. Nad vstupními dveřmu byl umístěn název "Shotokan". K názvu byl použit pseudonym Funakoshiho "Shoto", který používal mistr při psaní svých básní. Shotokan se tak stal symbolem výuky Karate-do Gichina Funakoshiho. Nové dojo se těšilo i v nejvyšších kruzích Tokya dobré pověsti, protože mistr Funakoshi si své žáky velmi pečlivě vybíral. starší žáci přebírali výuku na univerzitách, čímž se šíření stylu Shotokan násobilo mimo území Tokya. V průběhu Druhé světové války bylo však dojo zničeno a výuka bojových umění po skončení války zakázána. Mistr Funakoshi žil v ústranní až do roku 1948, kdy se vrátil zpět do Tokya a zahájil výuku Karate na dvou univerzitách. Vzhledem ke svému pokročilému věku pověřil svého nejvěrnějšího žák Shigeru Egami, aby pokračoval jeho jménem v rozvoji bojového umění. Gishin Funakoshi zemřel 26.4.1957 ve věku 88 let. S ním odešel jeden z největších mistrů Karate, který kdy žil. Jeho žáky bylo mnoho budoucích význačných učitelů Karate, kteří toto bojové umění šířili po celém světě. Funakoshiho život se vyznačoval neustálým bojem o ty lidské hodnoty, kterých lze dosáhnout cvičením Karate-do.
VÝVOJ KARATE V JAPONSKU
Počátky vzniku Karate jsou spojovány s ostrovem Okinawa (souostroví Rjúkjú). Okinawa byla po celá staletí pod silným tlakem Číny. Předpokládá se, že okolo 7. století sem začaly pronikat prvky čínských bojových umění.Vliv Číny a samostatnost Okinawy skončili v 17. století. V té době v Japonsku vrcholil mocenský boj o místo Shoguna. Nakonec rod Tokugawa porazil rod Satsuma v bitvě u Sekiga-hara a chopil se moci. Aby byla potlačena možnost vzpoury poraženého, je rod Satsuma vysídlen na ostrov Okinawa, čímž Okinawa ztrácí samostatnost. Nový vládce na Okinawě zakázal místnímu obyvatelstvu např nošení jakékoliv zbraně.Tím ovšem podnítil rozvoj sebeobranného systému - Okinawa-te. V tomto systému bylo hlavním úkolem přežít. Trénovalo se ve třech hlavních městech - Shuri, Naha, Tomari. Výuka probíhala tajně, protože tomu, kdo byl přistižen při praktikování Okinawa-te hrozil trest smrti. Současně s tímto systémem se rozvíjel i systém boje se zbraní (Kobudo), kdy jako zbraně sloužily běžné věci koždodenního života, např. cep na rýži (Nunchaku), klika od mlýnku na zrní (Tonfa). Toto období trvá až do roku 1868. Poté se bojové umění dostává do podvědomí veřejnosti a již není potřeba tajit smrtící umění. V té době se dají vysledovat dva hlavní směry Shorin-ryu (Shuri, Tomari) a Shorei-ryu (Naha). Shorin-ryu je spíše orientovaná na tvrdou "vnější" formu a Shorei-ryu na měkkou ,,vnitřní" formu. V Shorei-ryu má základ např. současný styl Goju-ryu. Jedním z hlavních představitelů Sorin-ryu byl mistr Anko Itosu. U něj se učil i mistr Gichin Funakoshi, který jako první přenesl Karate na půdu Japonska a stal se zakladatelem, v současné době snad nejrozšířenějšího stylu, Shotokan. Funakoshi jako první použil název Kara-te s významem "prázdná ruka". Do té doby se místo znaku Kara (prázdný) používal stejně znějící znak s významem Čína, Čínský.
MODERNÍ KARATE
Za zlom ve vývoji Karate lze považovat rok 1868, tj. počátek období Meiji Karate vystoupilo z ilegality. Od roku 1905 se začalo dokonce vyučovat v hodiných tělocviku na základních školách na Okinawě. Pro tento případ upravil mistr Anko Itosu řadu Kata Heian. V každé z těchto kata jsou procvičovány jednotlivé pricipy bojových umění a jejich zvládnutí je předpokladem pro další cvičení Karate. Gichin Funakoshi předvedl poprvé Karate pro japonského prince Hirohita na Okinawě v roce 1921. Následující rok Gichin Funakoshi poprvé předvádí Karate na půdě Japonska v Tokiu. Od tohoto roku zůstal Funakoshi v Japonsku a snažil se o rozšíření Karate mezi japonskou veřejnost. Začátky byly velmi těžké a teprve v roce 1924 založil své první Dojo. Funakoshi jako žák starých mistrů (Anko Itosu, Anko Azato) lpěl na tradicích a jen těžko byl ochoten něco měnit na starých principech cvičení Karate, odmítal i dělení Karate na jednotlivé směry a školy. Veškeré své úsilí soustředil na změnu tohoto bojového umění (Bujutsu) na bojovou cestu (Budo) s prvotním cílem zdokonalování jedince a omezení použití vlastního Karate jen na případy krajních situací. Proto odmítl učit a rozvíjet prvotní útok. Tento jeho přístup vnášel mnoho rozporů mezi něj a jeho žáky, a proto jich mnoho od něj odešlo. Jeho názor na zavádění nových věcí do systému výuky ovlivnilo až přátelství s Jigoro Kano, zakladatelem Judo. Jigoro Kano, ve snaze o zpřístupnění Judo co nejširším vrstvám, byl přístupný jakékoli změně nebo modernizaci. Jeho úsilí bylo korunováno "úspěchem" v rychlém rozšíření Judo po celém světě, ovšem s důsledkem ztráty kontinuity na principy Jiujitsu a tradice bojových umění všeobecně. Gichin Funakoshi nakonec pod jeho vlivem provedl některé změny, např. zavedl barevně odstupňované žákovské stupně (Kyu) atd. Přestože byl proti dělení Karate na různé styly, zavedli žáci pro jeho dojo název složený z jeho pseudonymu, kterým podepisoval své básně, Shoto a ze slova Kan (jap. Sdružení), a tím vlastně položili základ pro směr Karate Shotokan.
Gichin Funakoshi ve svém Karate odmítal jakýkoliv typ konfrontace silou. Proto se pro něj stal určitým problémem tlak některých jeho žáků (Hidetaka Nishiyama, Masatoshi Nakayama) na zavedení zápasu (Kumite). Postupně jejich tlaku podlehl a zavedl nejdříve Sanbon-kumite a později Ippon-kihon-kumite. Roku 1946 mistr Masatoshi Nakayama začal na univerzitě Takushoku orgnizovat žáky a podařilo se mu roku 1949 společně s Hidetaka Nishiyama založit organizaci JKA (Japan Karate Asociation - Japonskou asociaci karate).
![]() |
Gichin Funakoshi byl zakladateli JKA požádán, aby novou organizaci zaštítil svým jménem, ale on tento návrh odmítl. Obával se, aby Karate při vstupu na sportovní kolbiště nesklouzlo do formální povrchnosti. Kolem roku 1950 odešel Masatoshi Nakayama do Číny a v čele JKA stanul Hidetaka Nishiyama. JKA pohltilo 90% vysokých škol v Japonsku. Hidetaka Nishiyama definoval celý systém metodiky výuky, připravil půdu pro závody v duchu Budo i sytém rozhodování, vytvořil strukturu seminářů a instruktorů. Již Gichin Funakoshi připravoval instruktory karate s posláním šířit toto bojové umění po celém světě. Bohužel, Druhá světová válka zmařila jeho plány a mnoho instruktorů této generace v ní zemřelo. Po válce jeho záměr uskutečnil Shinan Hidetaka Nishiyama a své žáky (Ochi, Shirai, Kanazawa, Kawazoe atd.) vyslal jako instruktory do světa. Po svém návratu z Číny v roce 1955 se opět do čela JKA vrátil Masatoshi Nakayama. Pod jeho vedením se uskutečnila první oficiální soutěž v Karate. Masatoshi Nakayama připustil na této soutěži tzv. "snap back"- rychlé stržení ruky od cíle. Tím v technice nebyly dodrženy principy finálního úderu. Karate se tak, bohužel, začalo měnit ve víceúčelovou bodovací hru, s čímž hidetaka Nishiyama nesouhlasil. Aby nedošlo k zbytečným rozporům, využil Hidetaka Nishiyama nabídky vyučovat Karate v armádě USA. V roce 1961 se odstěhoval do USA jako instruktor. Zde také založil "Celoamerickou federaci Karate" - ta byla roku 1978 přeorganizována na "Americkou federaci amatérského karate" AAFK (American Amateur federation of Karate), která se roku 1985 přeměnila v " Mezinárodní federaci tradičního Karate" ITFK (International Traditional Karate Federation). Tato federace je zaregistrována u MOV. V současné době je Shinan Hidetaka Nishiyama předseda AAFK a prezidentem ITFK. Po celý svůj život se Shinan Hidetaka Nishiyama snažil a snaží o sjednocení všech, kteří se zajímají o Karate v jeho tradiční formě.



